Je pátek, Stan dneska nepřednáší, v pondělí je volno (Labor day), nastal čas vidět něco dalšího z Oregonu. Původně měli jet i Diane a Alden, ale Alden půjde v úterý poprvé na střední, tak zařizují, nakupují a vůbec. Odjezd vyhlásil Stan na jednu odpoledne. Textuje mi, že dneska nemá hondu, ale vzal truck, tak abych…

Už jsem dlouho nenapsal. Zvyknul jsem si. Už mě tolik věcí nepřekvapí. Tři dni v týdnu učím hodně, jeden málo, další dva strávím opravováním, do toho programuju pro českého zaměstnavatele. K obědu si dávám lunch a večerní Události, k večeři dinner a telefonát z domova. Mám místní adresu, email, „Billa kartu“ do Safeway, bankovní účet,…

Nastal čas se najíst! Je sobota, mám čas, budu vařit. To nejjednodušší, ale pěkně, jak to umím. Hurá. Současně vyzkouším místní bus-systém (jako zaměstananec univerzity ho mám zadara), protože kombinace „můj pomenší PC-batoh + bicykl“ neslibuje možnost dopravit domů takové lahůdky jako brambory nebo chleba. Možná tak koření, protože ho tu David má sice spoustu,…

Bydlení u Stana a Diane je strašně fajn. Samé věci, co doma nemám – pes, co chce drbat na zadku, kočka se švédským jménem, která vyžaduje krmit, ale jinak se na ni nesmí ani šáhnout, čtrnáctiletý syn se vším, co k tomu věku patří. Ale na druhou stranu, podle mě potřebují trochu soukromí a já…

První náznak, že je něco jinak: jakmile s někým navážete oční kontakt, jen na zlomek vteřiny se potkají pohledy, pozdraví vás – prodavačka v obchodě, kustod v galerii, kdokoliv. A jde to dál. Začal jsem to pozorovat už na konferenci. Stojím ve frontě s Chrisem, kterého jsem viděl na konferenci před osmi lety. Pozdravím ho,…

Chybíš mi. Když jsem doma, vůbec si neuvědomím, jak moc Tě potřebuji, jak závislý na Tobě jsem, jak bez Tebe nedokážu být. Teprve teď, až když jsem bez Tebe nadlouho a budu ještě déle, mi dochází, jak mi chybíš. Moci tě tak stisknout, natáhnout Tvou vůni a opájet se s ní, dotknou se Tě rty,…

Nedá se nic dělat, blíží se to, kvůli čemu jsem tady: Bude se učit.  Předmět: Phys206, tedy laborky z ElMag podle knížek Davida Sokoloffa. Opravdu hodně interaktivní záležitost. Tenhle předmět mi Stanley vybral proto, že k němu přednáší a že jim nefunguj dobře první laborky – z elektrostatiky. Někde viděl Leoše Dvořáka a jeho brčka…

Je úterý (6. srpen). Plán zní: Stan dodělá show a okamžitě se přesouváme z univerzity, abychom se nalodili a jeli do pronajaté chaty na pobřeží Pacifiku. Dopoledne jsem strávil byrokracií. Asi tři hodiny jsem řešil neřešitelné, vyřizoval pojištění posouval papíry z jedné budovy na druhou a zase zpět, ukecal jednu věc jen tak na dobré…

Pobyt v cizině s sebou přináší spoustu překvapení. Všechno je úplně stejné – lidi mají stejné proporce, jedí jídlo ze stejných surovin, jezdi na kole nebo autem a přesto jsou tu pitomosti, co všechno nesmírně zkomplikují. Tak hned třeba odpaďák. Zbyl mi obal od čehosi a trochu lepil, za síťku batohu se mi to strkat…

Varování: je to dlouhý, protože jsem na psaní měl dva dni v kuse a nemám rozum a cit, abych to prořezal, to si radši čtenářstvo unudím a odradím Na ten nápad přišel Stan – jen to tak zmínil, jako možnost, jak se dostat z Minnesoty do Oregonu: Vlakem. Ale rovnou mě varoval, že jsou málokdy…