Nedá se nic dělat, blíží se to, kvůli čemu jsem tady: Bude se učit.
Předmět: Phys206, tedy laborky z ElMag podle knížek Davida Sokoloffa. Opravdu hodně interaktivní záležitost. Tenhle předmět mi Stanley vybral proto, že k němu přednáší a že jim nefunguj dobře první laborky – z elektrostatiky. Někde viděl Leoše Dvořáka a jeho brčka a chtěl by je zapojit místo polystyrenových kelímků a bůhvíčeho. Neponechal jsem nic náhodě, Leoše pumpnul o jeho texty a nápady, zakoupil v Tescu krabici brček a paklík špejlí, v galanterii pytlík korálků a v papírnictví krabičku špendlíků a vydal se přes moře zvěstovat vzdělanost. Co s tím vším ale nadělám, to jsem si doma jistý ještě vůbec nebyl.
První náznaky nadcházejícího vyučování jsou tu v úterý – objevuje se Billy Scanell, který má v místním podivném systému tak nějak vlastně učit se mnou – první běh mám já, druhý máme spolu, třetí jen on, to celé třikrát týdně. Já jsem ale jako hlavní učitel a mám mít hlavní slovo, jenže Billy má zase zkušenosti s tímhle předmětem a místním systémem, takže bych se toho hlavního slova klidně vzdal.
A teď – kdo je Billy: Dovolte, abych ho přiblížil: Mužík spíš nižší, určitě přes padesát. Široký úsměv, vzhled a životní styl motorkáře. V ruce má hůl, protože položil motorku a má několik zlomených žeber, tak trochu pajdá. Nosí neskutečně odřenou koženou bundu se jmenovkou Dr. Asshole, nápisem „To, co mě nedokáže zabít, by mělo rychle začít zdrhat“ a několika dalšími nášivkami. Je držitelem titulu Ph.D. ve fyzice a uči kromě UO na Lane Community College. Fyzice rozumí perfektně, umí učit a má to v hlavě srovnáno.
Procházíme spolu s Billym a se Stanem termíny, kdy se bude co přednášet, a sestavujeme program laborek. Píšu si a vytvářím sylabus, který mi Billy následně zkontroluje a zkušeným okem okamžitě vypíchne vypíchne několik nesrovnalostí. Nato se rozcházíme, Stan má oběd s Diane, Billy má svojí práce dost a já se jdu podívat, jak učí svůj kurz Julio, po kterém studenty převezmu.
Přicházím do laborky, Julio mě představuje, pak zadává práci a nestačím se divit. Kromě něj jsou tu na osm tří až čtyřčlenných skupinek ještě dva asistenti, dva kluci, kteří sami studují fyziku. Wow. To budu mít taky? Ano, Nathan bude příští kurz se mnou, druhý se vymění. Kluci mi vysvětlují, jak dělají, jak pracují se skupinami, jak se s nimi domlouvají na checkpointech. Wow. Studenti zatím pracují – jsou neskutečně zaujatí tím, co dělají. Tady se fakt nikdo neulejvá, všichni se zdají být v procesu. Wow. Chvíli pozoruju cvrkot a práci a pak se loučím, jdu na Stanovu show a pak se pojede na pobřeží.
Přichází pátek – Dopoledne se potkáváme s Billym a dáváme do kupy hodnocení a poslední opravy sylabu. Pak jdeme do laborky – a tady někdo už připravil pomůcky na první běh laborek. Wow. Akorát, že se něco bude muset vyměnit, ale neva. Ukazuju Billymu mu v laborce brčka. Řešíme, co čím nahradit, třeme všechno o všechno, snažíme se setřít z brček náboj, uzemnit je (bezúspěšně), hubou si přitom patentujeme naši speciální elektropucující textilii , děláme se vtípky a výborně se bavíme. Získávám nějakou představu, co a jak v první laborce bude.
Billy odchází a Stan svolává na odpoledne schůzku všech, abychom se navzájem potkali. Odbíhám na oběd a když se vracím, asi hodinu před schůzkou, je už v laborce Iaaac. Ne to není ten druhý student – teacher assistant, to je člověk, který má spolu s Hilly (ta má prázdniny) na starosti laborky a přípravu experimentů. Wow. Takže nic si nemusím chystat sám, uff. Projdu s Isaacem první tři laborky, abych věděl, co kde je, mohl si s tím včas pohrát, ukážu mu brčka a brčkový elektroskop, aby on věděl. Pak ho prosím, aby mi ukázal, jaký applet používají na druhou laborku a ukazuje se, že neví, respektive to, co ví, nefunguje správně (to jsem zjistil už doma). Pak Isaaca propouštím, protože se všemi ostatními se navzájem znají.
Vzápětí doráží Nathan, Rick a Billy, představujeme se, procházíme brčkovou fyziku i všechno ostatní z první laborky, zjišťujeme, co dopoledne chodilo a teď nechodí (takže zase bude všechno jinak), ukazují mi, který applet používají – a – taky funguje špatně. Tráví s tím půl hodiny a pak to vzdávají. Rozpouštíme se. Zařizuju nějaké menší věci, navštěvuju místní pobočku pošty a šířím se domů. Po večeři bude další Star-trek, tentokrát ovšem hodně hodně slabota.
No a v sobotu mám konečně čas něco dělat. Vydávám se na uni, znovu si hraju s brčky a se vším, prolézám skříně a šuplíky a definitivně nacházím takový průchod kurzem, který snad neselže, akorát je zase všechno úplně jinak. Všechno testuju x-krát. Jo a taky sestavuju pár brčkových eketroskopů – ne, že by to Isaac nezvládnul, ale je to relax a navíc si chci taky pohrát.
Přípravy vrcholí v neděli – víkend jsem měl v týdnu u moře, je čas pracovat. jedu znovu na uni – a – ajajaj. Dveře se nehnou. Včera bylo ale odemčeno. Hledám dveře se senzorem karet, pípám a nic. Co teď? Volám Stanovi a dostávám hint. O dvě budovy vedle je knihovna, v ní dolů kolem laborek a mělo by to jít projít. Nekecal, fakt! Tuneluju jako elektron, místy mám pocit, že procházím dvě místa současně, kontroluju každé dveře, jestli za mnou nezapadnou a konečně jsem na place.
Než se dám do programování por UTEF, vyřizuju maily (Jeden student nenašel v místním obchodě knihu. Mají jich 35 ale dali je na špatný regál a řekli mu, že letos už nebudou, druhý si chce přehodit termín a nevím proč o to prosí mě, to si sami řeší online), chystám druhou laborku, vyrábím obrázky elektrických polí ručně, sestavuju text, posílám ho Billymu a najednou je osm večer a je nejvyšší čas vypadnout. Doufám, že se dostanu ven.
Zítra vypukne učení. To abych se na to vyspal.