-
Z kanotorova notesu: Mezitřídní vztahy
Pátek, 1.B, poslední hodina. Zapisuju do třídnice. Ruka nahoře. „Copak?“ „Pane učiteli, proč ste naštvanej?“ Chvíle váhání. Asi bych se nad sebou měl zamyslet. Zpytuju svědomí: Ale já přece nejsem… Nebo jo? Musím se víc kontrolovat. „Nejsem. Ale je fakt, že jsem dneska trochu unavenej. Vypadám naštvaně?“ „To ne, ale druháci řikali, že ste naštvanej.“…
-
Možná do školy cenu chodit má
Tak obsáhlý text věnovaný českým středním školám v Respektu už dlouho nebyl. Škoda jen, že je v něm tolik chyb a neúplností. Ozývám se samozřejmě jako potrefená husa – tedy fyzikář, ale jsem opravdu sám, komu přijde, že hlavní tezí celého textu je „Aby se už konečně omezila fyzika a snad i ty další těžké…
-
Prý potřebujeme posílit výuku společenských věd
Aspoň to říká Tomáš Lindner v dnešním Respektu. Opravdu ale potřebujeme výuku humanitních věd posílit? Neměli bychom s ní udělat spíš něco jiného? Totiž, pokud vás z nějakého vnitřního důvodu nechytla historie rovnou někdy na začátku, co vám dnešní výuka historie, filozofie, psychologie nabízí? A třeba i na gymnáziu, kde dostává ze všech škol největší…
-
Šifrující penzisté do nočního Brna
Na noční Brno začínáme bejt asi starý, ale to nás nezastaví. Naše skupina s věkovým průměrem rovným zvýšené tělesné teplotě už je prostě při porovnání s ostatními složená z dědečků téhle noční šifrovací (omlouvám se Lucce jakožto babičce) a hry a už se to projevuje nejen pomalostí našich mozků (kterou dále umocňuje, že šifrujeme jen…
-
Jak mi to nevydrželo
Není to tak dávno, co jsem tu psal, jak jsem přestal být učitelem. Všechno vypadalo krásně nalajnovaně – synek se dostal do školky, vlastně do dvou. Já byl na pohovoru v personální agentuře, mladá paní na druhé straně stolu se tvářila, že nic nebude problém, začala nabízet firmy. A do toho volá známý, co řediteluje…
-
Školský management I: Efektivní komunikace a řízení týmu aneb jak jsem radši šel
Můj červnový post vyvolal skoro bouři. „Jakto?“ „Proč?“ „Proč zrovna vy?“ ptali se kamarádi a studenti. Tak alespoň jeden střípek, zlehka zbeletrizovaný. Tuhle historku jsem vlastně skoro pustil z hlavy, připomněly mi ji kolegyně na mém posledním maturáku. Ale je taková pěkně deskriptivní, jedna za všechny… Jména jsou změněná, to aby se někdo cizí zbytečně…
-
Jak jsem přestal být učitelem
Šlo to rychleji, než jsem čekal. Rozhodně rychleji, než opačný proces – ten začal … kde vlastně? Po maturitě, nebo už v mateřince? Ale spral to ďas, i ten poslední stupeň, těch zkoušek, praxí a vůbec, pár let to sežralo (u mě tedy dvakrát tolik, protože mi z nějakého ne úplně jasného důvodu nestačil titul…
-
VIDA v Brně aneb Malej i velkej pane, pojďte si hrát
Jsem hračička. Když jsem před lety byl poprvé ve „vědecké herně“, měl jsem oči navrch hlavy a zíral jako malej kluk. Nadšení mi zůstalo, takže když jsme se s manželkou dozvěděli, že v Brně konečně otevřeli hands-on centrum či jak tomu říkají, domluvili jsme přespání u kamarádů, popadli naše dva mrňouse, přibrali ještě jednu…
-
O složených zlomcích a nejen o nich
-
Chudák dril