Tak obsáhlý text věnovaný českým středním školám v Respektu už dlouho nebyl. Škoda jen, že je v něm tolik chyb a neúplností.
Ozývám se samozřejmě jako potrefená husa – tedy fyzikář, ale jsem opravdu sám, komu přijde, že hlavní tezí celého textu je „Aby se už konečně omezila fyzika a snad i ty další těžké přírodní věci! Vždyť i ten mezinárodní model nabízí místo toho sport“? Protože humanitním vědám nerozumím (za mých studií se s výjimkou historie jednalo výhradně o nudné memorování definic a pojmů) podívám se na článek primárně právě ze svého oboru – fyziky – koneckonců je mu věnována i velká část článku.
Marek Švehla se opírá o několik tvrzení:
- Školy byly v devadesátých letech svobodné a pak stát „utáhl šrouby“.
Je tomu právě naopak: teprve Rámcové vzdělávací programy (RVP, zaváděly se kolem roku 2004, v době, kdy jsem začal učit) daly školám formální svobodu učit si, co chtějí, na rozdíl od předchozích osnov, které rigidně nařizovaly, co a kdy se musí probrat. Je ovšem smutným faktem, že armáda školních inspektorů pak vtrhla do škol, a přinejmenším u nás, na Pardubicku, začala důsledně potírat školy, které měly své školní vzdělávací programy (ŠVP) napsané alespoň trochu kreativně, a tlačit je k co největší unifikaci.
- Výuka je nudná, podívejte se na ty učebnice.
A jako pomůcku si bere přes dvacet let starou učebnici Elektřina a magnetizmus autora Oldřicha Lepila. Jednoznačně má pravdu, ta kniha byla zcela nestravitelná i pro mne v době, kdy jsem ji studoval na střední škole. Je suchopárná, těžkopádná, nesrozumitelná a napsaná tak, jak se psaly učebnice už předtím. A ostatní učebnice z gymnaziální řady na tom nejsou jinak, a jinak na tom nebudou, dokud bude ministerstvo vyžadovat jejich recenzi nějakým akademikem, což je ale téma na jiný text. (Že to ale může jít jinak, aspoň na ZŠ ukazují jen o něco mladší učebnice M. Macháčka).
Jenže – právě z toho důvodu z mých kolegů prakticky nikdo učebnice ve výuce nepoužívá. Učíme fyziku, ne něco, co se lze nabiflovat zpaměti – věci ukazujeme, odvozujeme, řešíme, která zařízení jsou na nich založena, proč něco funguje a něco ne, demonstrujeme na pokusech, necháváme žáky vyzkoušet v laboratořích, zapisujeme měření a pozorování, děláme z nich logické závěry a dáváme si pozor na, to, zda naše závěry jsou opravdu podpořeny daty, nebo jde o naše přání.
Pokud autor z toho, jak vypadají učebnice, odvozuje, jak vypadá výuka, znamená to nejpíš, že se o ni nejspíš příliš nezajímal, rozhodně ne o to, kde se dělá dobře.
Jen úsměvný detail: ač autor horuje za vyhledávání faktů na internetu a v knihách a jejich používání v případě potřeby, nepovedlo se mu správně použít text z učebnice, když jej potřeboval. Zřejmě omylem smíchal nějaké dva nesouvisející popisy, takže do alternátoru, tedy srdce tepelné elektrárny nebo dynama u kola, přidal záznamovou hlavu z magnetofonového pásu či harddisku. Tomuto popisu pak opravdu nerozumí vůbec nikdo.
- RVP obsahují nesrozumitelné nesmysly.
Zde se zdá být silná inspirace O. Štefflem, který rád cituje úseky z RVP a dokazuje tak jejich neužitečnost. Neobhajuji neobratnost formulací tohoto státního dokumentu, někdy je až karikaturní. Na druhou stranu ale mají být tyto programy rámcové, mají v nich být formulace obecné, a je na škole, aby je zkonkrétnila (a stačí nahlédnout do ŠVP různých škol, jak to zvládá), a na učiteli, aby si s žáky povídal o tom (případně vyzkoušel, co se stane), když se ve zásuvce zdi „přežižlá“ hliníkové vedení, nebo kde se ve vrtačce bere ta fyzická síla, která dokáže rozbít zeď, když skrz ní jen tečou nějaké elektrony (konkrétní příklady k citacím RVP v článku). A učitel, který vystudoval obor a umí ho předávat, by měl být schopen převést abstraktní/odborné body RVP do záživných a srozumitelných věcí, které maji odehrávat „v lavicích.“
- Ve dnešním světě si lze najít prakticky ihned cokoliv na velikém harddisku – Internetu.
Proto musíme ubrat na zapamatování a věnovat se jiným aspektům – diskuzím atd. atd. atd. Zde s autorovými východisky naprosto souhlasím, kupodivu docházím ale k úplně jiným závěrům.
Nerozumím dostatečně ostatním vědám, jen s mou čistě laickou zkušeností mi přijde, že pokud potřebuji něco vědět o nějakém státě, stačí mi nalistovat si příslušné encyklopedické heslo, snad (doufám) je tomu podobně i v historii, kde když mě zajímá konkrétní období nebo panovník, mohu si o něm přečíst a poměrně snadno se dostat do obrazu. Neznám ale nikoho, kdo by tohle dokázal ve fyzice nebo v matematice – ty obory fungují jinak. Budujeme společné pojmy a koncepty odspodu nahoru a bez základů se nikam nehnete. Zkuste se podívat na nějaká vysvětlení principů zařízení (a nemyslím jednoduchou mechanickou páku nebo kladku), na internetu, kdekoliv. Buďto rozumíte mnoha konceptům předcházejícím (třeba proto, že jste se o nich učili ve škole), nebo vůbec nevíte, co se to tam píše (když například nevíte, co jsou indukční čáry) nebo je to prostě špatně, což nedokážete poznat.
Mám rád, když se mě studenti ptají, jak něco funguje – těší mě vysvětlovat reproduktor, barevné vidění, nebo proč se do korun stromů dostane voda „zdola nahoru“ bez čerpadla. Bez tolik pohaněného všeobecného povědomí o tom, jak svět (fyzika) funguje a tomu odpovídajících konceptů, budu ale nahraný. Můžu nanejvýš uvádět suchopárné popisy, které nic neřeknou a nikdo je nepochopí, nanejvýš si je zapamatuje. A také jsem bez nich nahraný, když chci vyvracet některý z tolik populárních hoax-nesmyslů, jakými se internet hemží (známé chemtrails apod.) – tohle prostě jen s internetovým harddiskem nezvládnete, na to potřebujete trénink v jisté formě exaktního uvažování i používání konkrétních konceptů, obvykle z fyziky. Bez nich je mnohem snazší podobným fámám podlehnout a také se to často děje.
S autorem textu přitom ve spoustě bodů souhlasím – odpudivým zlem a brutálním tvůrcem nudy je biflování faktů, odříkávání definic a pouček. Ale v tomto bodě je fyzika (dělaná rozumně, ale to platí pro cokoliv) zcela nevinně. Osobně také věřím na to, že bychom se měli místo budování znalostí (toho, co si má student zapamatovat) věnovat budování dovedností (toho, co student dokáže dělat). Mám na mysli dovednosti různých typů – hledat argumenty a používat jen ty, kterým rozumím, vyjadřovat se srozumitelně, umět rozvést myšlenku, mluvit před lidmi, umět formulovat hypotézu a umět udělat pokus, kterým ji ověřím nebo vyvrátím. Poznat, kdy k potvrzení nedochází (například když někdo jedním jediným příkladem, třeba jedním popisem vyučovací hodiny, ilustruje něco, co vydává za obecné pravidlo a manipuluje tak ostatní). Umět řešit úlohy, rozhodnout, jak nějaká situace dopadne, umět hledat protipříklady. Umět (kriticky) myslet. Na rovinu ale – jakmile začnu pracovat na takových dovednostech, které patří do mého oboru, studenti, obvykle ti, kterým vyhovují humanitní vědy, si stěžují, jestli by se radši nemohli něco naučit zpaměti.
Správným řešením určitě jsou volitelné semináře, na nich je nejlepší atmosféra, motivace, pracovní prostředí. Otázkou ale je, kdy s nimi začít. Znám příliš mnoho studentů, kteří ještě po druhém ročníku gymnázia tápali, čím by se vlastně chtěli zabývat a nechtěli si volbou seminářů zavřít dveře do opačné části spektra „akademického vzdělání“.
Kořen zla
Podle mne ale autor (až na jednu větu) zcela pomíjí hlavního viníka existujícího stavu. Kořenem všeho zla jsou podle mne vysoké školy a jejich přijímací řízení. Jediné, co totiž rodič doopravdy od gymnázia očekává je, že se dítě dostane na dobrou vysokou školu a absolvuje ji.
Z pohledu fyzikáře jsou noční můrou především lékařské fakulty – kvůli nim jako bych učil dvě různé fyziky: Opravdovou, která je o tom, jak svět funguje, a doktorskou, která je o tom, jak znát všechny pojmy, které medicíny zkouší u přijímacích zkoušek, a jak odpovídat na jejich (mnohdy chybně zadané) testové otázky.
Kdyby lékařské fakulty zrušily přijímací řízení z fyziky – buď úplně, nebo začaly zkoušet místo testů opravdu fyziku, mohli bychom se daleko víc věnovat zajímavým věcem místo tupé faktografie. Výuka biologie a chemie pak byla na mém bývalém gymnáziu medicinským školám a jejich neskutečným nárokům podřízena zcela a předem nezaujatí studenti masově trpěli. A pokud je mi známo – podobný problém mají společenské vědy a jejich vazba na právnické a ekonomické fakulty: zajímavé věci se nestíhají, protože je třeba probrat všechno to, co může být u přijímacího řízení použito.
Změna způsobu přijímání na vysoké školy by nám na středních školách dovolila ve velkém vydechnout, dělat zajímavé věci a učit méně a proto lépe.
8 komentářů: “Možná do školy cenu chodit má”
Blog pana Koupila je jeden z těch, které má cenu číst, a záměrně jsem z parafráze na jeho titulek vynechal slůvko „možná“. Taky sem – myslím – je při věci opsat z harddisku Wikipedie:
„To je ten, o němž je řečeno ústy proroka Izaiáše: ‚Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!‘“ … Nicméně výzvy proroků zůstávaly oslyšeny, lidé jim zpravidla věnovali pozornost, až když bylo pozdě.
Výzva pana Koupila zůstane docela určitě také oslyšena, na to můžeme vzít jed. Jedním z důvodů je skutečnost, že disciplíny, které zahrnujeme do pojmu „společenské vědy“, jsou záchrannou vestou pro lidi, kteří chtějí/potřebují akademický titul a přitom v disciplínách technicko-přírodovědných jsou nevzdělatelní (na tom slově trvám). Nejsou výjimkou jedinci, kteří humanitní obory studují a OPRAVDU SE CHLUBÍ tím, že např. matematice (a fyzice, a jiným) nikdy nerozuměli a nikdy je neuměli. – K tomu já, mám-li na to prostor, pokud možno dodávám, že humanitní vědy jsou skutečně vyšší level, než fyzika a matematika (ta ubohá služka fyziky). A právě proto, že od nižšího směřujeme k vyššímu a ne naopak, nepřipustil bych k studiu humanitních oborů nikoho, kdo nezískal napřed vzdělání v oborech podřadnějších (matematice, fyzice,…).
Myslím, že pak by mělo školství po problémech.
—
Abych jen nechválil: zdá se mi, článek místy vyznívá v neprospěch budování znalostní a dovednostní báze, tedy šprtání a drilu. Jistě se se mnou autor shodne v tom, že bez základní sady faktů (které je třeba fakt se nadřít zpaměti) nebude nad čím budovat fyzikální vědu.
Můj zrak se též zastavil na pár drobnostech:
na nadbytečné čárce mezi slovy –
„dáváme si pozor na, to,“
a na špatném tvaru zájmena „ona“ ve. pádu –
„skrz ní jen tečou nějaké elektrony“ (patří: skrz ni…)
Taková malá smítka na pravdivém článku.
Zdravím autora.
Výborný článek, pane Koupile, naprosto s vámi souhlasím (i když nejsem učitel ani „přírodovědně“ zaměřený člověk). A za velmi trefnou považuji úvahu o „kořenu zla“. Jen bych k tomu dodal, že týž“kořen zla“ se dle mého názoru do jisté míry vyskytuje též na vysokých školách ve vztahu seminář/cvičení – zápočet/zkouška. Je smutné, že poptávka společnosti (potažmo studentů a jejich rodičů) nesměřuje ke vzdělání a poznání, ale k „získání titulu“.
Dík. Teď jsem na základě tohoto přečetl i původní článek v Respektu a taky bych autora vzal k sobě do hodin fyziky.
A fyzikopis pro VŠ je opravdu i z mého pohledu kořen zla!
Pěkný článek pane kolego. Jeho hlavním problém je, že svoji zkušenost nepřiměřeně zobecňujete. Je jistě řada fyzikářů, vy mezi nimi, kteří učí fyziku zajímavě a skvěle. A v ostatních předmětech stejně. Ale je mnohem víc takových, kteří z řady různých důvodů učí fyziku a ostatní předměty, ve zkratce řečeno, blbě. Nejspíš je ani neznáte, ale kolik fyzikářů (fyzikářek) jste skutečně viděl učit na jiných školách, gymnáziích, základkách. Píšete „Z mých kolegů prakticky nikdo učebnice ve výuce nepoužívá.“ – které kolegy myslíte? Zmiňujete Macháčkovy učebnice, jistě jsou skvělé, ale zjistěte si, jaký mají podíl na trhu.
Dobří učitelé se cítí podobnými články dotčeni, ale běžte se podívat někam jinam, poptejte se třeba kolegů, kteří mají děti ve škole, přečtete si nějaké diskuse rodičů o škole, podívejte se do statistik. Kde se třeba berou ty děti, které neuspějí u maturity z matematiky, vždyť jsou to často příklady pro základní školu. Kdopak je učil, na základce, na střední? Kde se berou ty děti, o nichž píšete, že „si stěžují, jestli by se radši nemohli něco naučit zpaměti.“ S nechutí rozumět se nikdo nerodí.
„Ale v tomto bodě je fyzika (dělaná rozumně, ale to platí pro cokoliv) zcela nevinně.“ Ano, pokud je dělána rozumně, viz výše.
„Osobně také věřím na to, že bychom se měli místo budování znalostí (toho, co si má student zapamatovat) věnovat budování dovedností (toho, co student dokáže dělat).“ A co vaši kolegové třeba i u vás ve škole, také tomu věří? A činí podle toho?
„Správným řešením určitě jsou volitelné semináře, na nich je nejlepší atmosféra, motivace, pracovní prostředí. Otázkou ale je, kdy s nimi začít. Znám příliš mnoho studentů, kteří ještě po druhém ročníku gymnázia tápali, čím by se vlastně chtěli zabývat a nechtěli si volbou seminářů zavřít dveře do opačné části spektra „akademického vzdělání“.“
A vy to tedy víte lépe než oni, nebo to lépe vědí v NÚVu? Studentům můžete radit, ale zodpověnost za rozhodnutí musí nést oni. Viz Feřtekův blog: http://www.respekt.cz/spolecnost/studenti-se-nechteji-bavit-ale-mit-vliv-na-to-co-se-uci
„Z pohledu fyzikáře jsou noční můrou především lékařské fakulty – kvůli nim jako bych učil dvě různé fyziky“
A proč to tedy tak neuděláte. Jedna volitelná fyzika pro ty, co se hlásí na LF, bohužel. A druhá VOLITENÁ, pro ty kteří chtějí rozumět indukci a teorii relativity. A ty ostatní vystačí s tím, co se naučili nebo také nenaučili na základce. Poptejte se třeba kolegů češtinářů ve sboru na nějakou jednoduchou fyzikální otázku, které vyžaduje porozumění. To jen abyste viděl, kolik běžný člověk z fyziky ví, viz třeba též http://blog.aktualne.cz/blogy/ondrej-steffl.php?itemid=24973, a že tedy pro většinu je výuky fyziky spíše ztrátou času.
„A pokud je mi známo – podobný problém mají společenské vědy a jejich vazba na právnické a ekonomické fakulty: zajímavé věci se nestíhají, protože je třeba probrat všechno to, co může být u přijímacího řízení použito.“
To je vám ovšem známo špatně. Většina ekonomických fakult bere vcelku každého. A už léta právnické fakulty užívají především test obecných studijních předpokladů od společnosti Scio, ten je znalostí zcela prost, a náš základů společenských věd také od Scio, ten se snaží, jak mu to RVP dovoluje množství nutných znalostí omezit a spíše sledovat dovednost se znalostmi nakládat. Jak ale vlastně sám konstatujete, na výuku společenskovědních předmětů to velký vliv nemá. Takže mám obavu, že ani změna přijímacích zkoušek na LF by mnoho nezměnila. Ono totiž biflovat znalosti spoustě učitelů vyhovuje. A jsme zase na začátku.
Na rozdíl od vás si myslím, že hlavním problém je toto: „Jediné, co totiž rodič doopravdy od gymnázia očekává je, že se dítě dostane na dobrou vysokou školu a absolvuje ji.“ A změně toho je třeba pracovat.
Ano … timto zpusobem mel pan Svehla napsat svuj Opus Magnum o ceskem skolstvi v RESPEKTU. Melo by to formu, obsah i smysl.
Děkuji za zajímavé postřehy. Dovolte jen krátce reagovat na vaše body.
V mém textu se píše, že v 90. letech začal trend, kdy mohli učitelé rozhodovali o tom, co budou učit. Dnes naopak se stát snaží své zadání posilovat. Z textu tedy nevyplývá, že by byly školy v 90.letech svobodné. Řeč je o trendech.
2) Úroveň výuky fyziky odvozuji z učebnic, požadavků rámcového vzdělávacího programu, z debaty se studenty, s rodiči, četby dalších ohlasů v médiích.
3) Fakt, že jeden učitel umí přetavit abstraktní požadavky do záživného výkladu, zřejmě nebude znamenat, že to dokáží všichni učitelé. Podstata problému je ale v pojetí, že předměty jako fyzika nebo chemie (nebo třeba filosofie, kdyby se učila v podobném rozsahu) se mají ve stejném objemu učit všichni studenti bez ohledu na jejich zájmy a schopnosti.
4) Nepsal jsem, že se dá cokoliv najít na internetu. Psal jsem, že školy mají zásadně orientovat svojí snahu na učení dovedností, které se nedají majít na internetu, tzn. porozumění problémům, souvislostem, schopnost vlastní interpretace podstatných věcí. A ano, to se lépe dělá ve společenských vědách. Pro přírodní ale platí bod 3) – učit se je např. ve dvou formách: základní pro všechny a pokročilé jen pro studenty, které fyzika zajímá.
5) O problému, který představuje maturita a přijímací zkoušky, se v textu píše. A to, že by se na gymnáziích mělo učit méně a lépe, je – aspoň takový byl záměr – podstatou celého mého textu.
Marek Švehla
Pěkný článek, pane kolego Koupile,
jeho hlavním problém je, že svoji osobní zkušenost nepřiměřeně zobecňujete. Je jistě řada fyzikářů, vy mezi nimi, kteří učí fyziku zajímavě a skvěle. A v ostatních předmětech je to stejné. Ale je nejspíš víc takových, kteří z řady různých důvodů učí fyziku a podobně i ostatní předměty, ve zkratce řečeno, blbě. Nejspíš je ani neznáte, ale kolik různých fyzikářů (fyzikářek) jste skutečně viděl učit na jiných školách, gymnáziích, základkách. Myslím máhodně vybraných fyzikářů, ne těch, co jezdí na školení a semináře. Píšete „Z mých kolegů prakticky nikdo učebnice ve výuce nepoužívá.“ – které kolegy myslíte? Zmiňujete Macháčkovy učebnice, jistě jsou skvělé, ale zjistěte si, jaký mají podíl na trhu.
Dobří učitelé se cítí podobnými články jako napsal pan Švehla dotčeni, v jejich třídách se nic podobného neděje. Ale běžte se podívat někam jinam, poptejte se třeba kolegů, kteří mají děti ve škole, přečtete si nějaké diskuse rodičů o škole, podívejte se do statistik. Kde se třeba berou ty děti, které neuspějí u maturity z matematiky, vždyť jsou to často příklady pro základní školu. Kdopak je učil, na základce, na střední? Nebo děti se čtenářskou gramotností na stupni 0 nebo 1 podle PISA. Že to je Gaussovka, tak proč jich mají ve Finsku 4x míň. Kde se berou ty děti, o nichž píšete, že „si stěžují, jestli by se radši nemohli něco naučit zpaměti.“ S nechutí rozumět a s touhou něco se učit zpaměti se nikdo nerodí.
————
„Ale v tomto bodě je fyzika (dělaná rozumně, ale to platí pro cokoliv) zcela nevinně.“ Ano, pokud je dělána rozumně, viz výše.
„Osobně také věřím na to, že bychom se měli místo budování znalostí (toho, co si má student zapamatovat) věnovat budování dovedností (toho, co student dokáže dělat).“ A co vaši kolegové třeba i u vás ve škole, také tomu všichni věří? A činí podle toho? Nebo se přizpůsobují požadavkům často nesmyslným systému (nebo přijímacích zkoušek).
„Správným řešením určitě jsou volitelné semináře, na nich je nejlepší atmosféra, motivace, pracovní prostředí. Otázkou ale je, kdy s nimi začít. Znám příliš mnoho studentů, kteří ještě po druhém ročníku gymnázia tápali, čím by se vlastně chtěli zabývat a nechtěli si volbou seminářů zavřít dveře do opačné části spektra „akademického vzdělání“.
A vy to tedy víte lépe než oni, nebo to lépe vědí v NÚVu? Studentům můžete radit, ale zodpovědnost za rozhodnutí musí nést oni. Viz Feřtekův blog: http://www.respekt.cz/spolecnost/studenti-se-nechteji-bavit-ale-mit-vliv-na-to-co-se-uci
————
„Z pohledu fyzikáře jsou noční můrou především lékařské fakulty – kvůli nim jako bych učil dvě různé fyziky“
A proč to tedy tak neuděláte. Jedna volitelná fyzika pro ty, co se hlásí na LF (bohužel). A druhá VOLITENÁ, pro ty kteří chtějí rozumět indukci a teorii relativity. A ostatní vystačí s tím, co se naučili nebo také nenaučili na základce. Poptejte se třeba svých kolegů z humanitních oborů, kolik z nich umí látku základní školy z fyziky, chemie, matematiky. A jsou s tím dobře živi v tomto světě :-).
————-
„A pokud je mi známo – podobný problém mají společenské vědy a jejich vazba na právnické a ekonomické fakulty: zajímavé věci se nestíhají, protože je třeba probrat všechno to, co může být u přijímacího řízení použito.“
To je vám ovšem známo špatně. Většina ekonomických fakult bere vcelku každého, a pokud něco tak sítem je matematika. A už léta právnické fakulty užívají především test obecných studijních předpokladů od společnosti Scio, ten je znalostí zcela prost, a test základů společenských věd také od Scio, ten se snaží, jak mu to RVP dovoluje, množství nutných znalostí omezit a spíše sledovat dovednost se znalostmi nakládat. Jak ale vlastně sám konstatujete, na výuku společenskovědních předmětů to velký vliv nemá. Takže mám obavu, že ani změna přijímacích zkoušek na LF by mnoho nezměnila. Ono totiž biflovat znalosti spoustě učitelů vyhovuje. A jsme zase na začátku.
Na rozdíl od vás si myslím, že hlavním problém je toto: „Jediné, co totiž rodič doopravdy od gymnázia očekává je, že se dítě dostane na dobrou vysokou školu a absolvuje ji.“ A pokud se toto nezmění, budou školy nuceny dělat zhruba to, co kritizuje pan Švehla. Jen nemnozí učitelé se tomu postaví.