Šlo to rychleji, než jsem čekal. Rozhodně rychleji, než opačný proces – ten začal … kde vlastně? Po maturitě, nebo už v mateřince? Ale spral to ďas, i ten poslední stupeň, těch zkoušek, praxí a vůbec, pár let to sežralo (u mě tedy dvakrát tolik, protože mi z nějakého ne úplně jasného důvodu nestačil titul jeden).
Rok jsem tu práci dělal při škole, pak šest let naplno a ještě na víc. Snad dokonce ani ne úplně špatně, když posoudím známé reakce objektů mého působení. A že mě to po čertech bavilo.
To je pryč – a teď? Odevzdáte klíče, knihy, předáte připravené podepsané lejstro a je to. Dá se to sfouknout za dvě hodiny.
Takže když teď už nejsem učitel, co vlastně jsem?
…
…
…
Mám to: Expert na vzdělávání!
5 komentářů: “Jak jsem přestal být učitelem”
emeritní student
A to je škoda! Proč že jste se takhle rozhodl?
Špinavé prádlo
… se nemá prát na veřejnosti. Víc, i když ne moc, je na mém FB.
ad „ruský“ přístup
Typicky ruský přístup: „Nejde-li to silou, půjde to o to větší silou.“
_______________
Jak říkal už kdysi Dr.Jiří Glygar:
„Abyste to dokázali, na to byste potřeboval urychlovač veliký jako celá Mléčná dráha. A na to vám dnes nikdo nedá peníze“.
Re: Jak jsem přestal být učitelem
To asi nebude přípěvek k mému výkřiku, že? Leda by nějak navazoval na to, že jsem asi čtvrt roku řped nástupem vedení, které vyvolalo můj konec, četl o různých typech vůdčích osobností a stylech vedení a tak následně řekl nejvyššímu, že mě hrozně mrzí, že si vybral ruský styl vedení.
Málokdo mě samozřejmě pochopil, ale zato jsem se pak dozvěděl, že říct, že je to ve sborovně “jak v Rusku”, to jsem hodně přehnal.