-
Můj děda seděl
-
Z kanotorova notesu: Mezitřídní vztahy
Pátek, 1.B, poslední hodina. Zapisuju do třídnice. Ruka nahoře. „Copak?“ „Pane učiteli, proč ste naštvanej?“ Chvíle váhání. Asi bych se nad sebou měl zamyslet. Zpytuju svědomí: Ale já přece nejsem… Nebo jo? Musím se víc kontrolovat. „Nejsem. Ale je fakt, že jsem dneska trochu unavenej. Vypadám naštvaně?“ „To ne, ale druháci řikali, že ste naštvanej.“…
-
Hovory pod duchnou
… aneb o správě metropole perníku a urbanizmu vůbec. Možná to znáte, možná ne, večer je jeden velký rituál – vyčistit oběma raubířům zuby, osprchovat, namazat, zapyžamovat, přečíst pohádku, zazpívat každému jednu písničku. A pak nastavne chvíle, kdy se chce mrňousek přimáčknout – někdy padám únavou na ústa já a co se děje dál, to…
-
Prý potřebujeme posílit výuku společenských věd
Aspoň to říká Tomáš Lindner v dnešním Respektu. Opravdu ale potřebujeme výuku humanitních věd posílit? Neměli bychom s ní udělat spíš něco jiného? Totiž, pokud vás z nějakého vnitřního důvodu nechytla historie rovnou někdy na začátku, co vám dnešní výuka historie, filozofie, psychologie nabízí? A třeba i na gymnáziu, kde dostává ze všech škol největší…
-
Šifrující penzisté do nočního Brna
Na noční Brno začínáme bejt asi starý, ale to nás nezastaví. Naše skupina s věkovým průměrem rovným zvýšené tělesné teplotě už je prostě při porovnání s ostatními složená z dědečků téhle noční šifrovací (omlouvám se Lucce jakožto babičce) a hry a už se to projevuje nejen pomalostí našich mozků (kterou dále umocňuje, že šifrujeme jen…
-
Školský management I: Efektivní komunikace a řízení týmu aneb jak jsem radši šel
Můj červnový post vyvolal skoro bouři. „Jakto?“ „Proč?“ „Proč zrovna vy?“ ptali se kamarádi a studenti. Tak alespoň jeden střípek, zlehka zbeletrizovaný. Tuhle historku jsem vlastně skoro pustil z hlavy, připomněly mi ji kolegyně na mém posledním maturáku. Ale je taková pěkně deskriptivní, jedna za všechny… Jména jsou změněná, to aby se někdo cizí zbytečně…
-
Jak jsem přestal být učitelem
Šlo to rychleji, než jsem čekal. Rozhodně rychleji, než opačný proces – ten začal … kde vlastně? Po maturitě, nebo už v mateřince? Ale spral to ďas, i ten poslední stupeň, těch zkoušek, praxí a vůbec, pár let to sežralo (u mě tedy dvakrát tolik, protože mi z nějakého ne úplně jasného důvodu nestačil titul…
-
O pohádkách I