Ono to totiž u pohádek je takové nějaké vachrlaté, radši nepřemýšlet, koneckonců už Jan Vodňanský kdysi odhalil pod barvotiskovým povrchem pohádky o Sněhurce mýthus o vzniku skupinového manželství, ale nemusím jít tak daleko. Většinou to s těmi pohádkami jde, je to jen o tom, že se jeden nemá toulat lesem sám, věřit cizím vlkům, medvědům a tak … ale objevila se nám v knížce tahle speciální pohádka. Jako dítě jsem ji neměl rád, nevím proč, ale nelíbila se mi. Našim klukům se ale líbily obrázky, inu proč ne, ale to vyznění – pojďte to vzít se mnou:
Může se ti stát, že se octneš v rodině, kde budeš vypadat trochu jinak, než ostatní. Maminka tě sice bude mít stejně ráda jako sourozence, ale všichni ostatní kolem to poznají a dají ti to sežrat. Můžeš zdrhnout a toulat se, ale protože vypadáš divně, žádná výhra to není, je to spíš horší. Teprve, až se dostaneš tam, kde všichni vypadají jako ty, bude ti dobře.
Není to s tím ošklivým kačátkem totéž, co říkal teď nedávno náš pán prezi dent? Ať každý táhne tam, kde má svoje kořeny? Ale kurnikšopa, to snad ne.
P.S.: No a teď jsem se právě zařadil po bok jisté matky, která před časem někde na e-miminu řešila, že text písničky „Nepudu domu, byl bych doma bit“ jí přijde násilný, nevýchovný a pro malé děti nevhodný.
5 komentářů: “O pohádkách I”
divná doba, vykloubená z rozumu
Už jsem z té ochrany práv tak zblblí, že to začíná být neúnosné. Ještě minulá generace chodila tatínkovi se džbánkem pro pivo a pro cigára, možná cestou ochutnali, ale dospěli v normální lidi. Dnes by to bylo na zásah kukláčů, odebrání dětí, kriminalizace rodičů a výčepního. A mimochodem alkohollismus, drogy a kouření se staly ebývale děsivým fenoménem.
Když už jsme ale podělaní z toho, vyprávět dětem pohádku, je to uplně zvrhlé. I když měřeno úřednickým rozumem jsou i nejběžnější pohádky plné horrorů a děsů. Ale opět, tisíce let to děti poslouchaly a nezbláznily se z toho.
Za něco může také ideologie- pamatuji jak do nové cenzury upadla hned po cinkání klíči r 1989 Honzíkova cesta. Ta pasáž, že družstevní vajíčka se nesmějí brát, byla by to krádež, se našim disidentům a privatizátorům nehodila.
Jsou to divné časy.
LODĚNICE
Děkuji za upřesnění!
Já vám, jako dítě… jsem tu Vámi citovanou větu:
– „družstevní vajíčka se nesmějí brát“
vždycky četl jako:
– „družstevní vajíčka se nesmějí brát vážně“
Někdy se holt věci nehodí až tak, že ani změny nepomůžou.
Tak například jako ta cinkajíci píseň od skupiny Beach Boys…
Já jsem zpívával:
´Už vyplouvá loď Džambí…´
A Jarda zas slyšel:
´Už sám výkon lodi Džem Pí…´
A ne:
´Už vyplouvá loď John B…´
Takže já vděčím Listopadu 89 zejména za originál:
´We come on the Sloop John B
My grandfather and me…´
Vůbec ´We come on´!
Copak se Vikomt trpělivě neusmál, jako rodič,
který čeká, až dítě něco pochopí.
Ja vždycky četl to slovo ´Vikomt´ jako ´We come´…
Pak mi to dědeček (grandfather) vysvětlil,
ale, později pak přece raději emigroval,
no a z Ameriky mi pak poslal tu desku od Beach Boys,
a všechno začalo znovu,
jak nahoře popsáno…
Ano, jak basnicky, tak pohadky stoji obcas za to. A je rozhodne dobre, ze se nad nimi nekdo zamysli.
Jako dite jsem nemela rada pohadku od Mikulky o chlapeckovi se zlutou bundou – ve zkratce: hral si tak dlouho se zipem, az se mu zasekl a pak v te bunde musel zit – na obrazku byl uz dospely chlap ale s detskou zlutou bundou, co mu byla proste mala. Nejprve jsem se divila, ze proc tu bundu nekdo proste nerozstrihl a klucinu nevysvobodil, ale pak jsem si rekla, ze asi bunda byla draha… no, proste mi to dalo lekci, jakou ma lidksy zivot cenu – rozumej mensi nez je cena jedne bundy…
Pohádky a „pohádky“
Moje děti jsou už na pohádky velké, ale často nastává situace, glosovatelná nějakou hláškou z klasických pohádek, třeba:
– Jezinkám se neotvírá ani na dva prstíčky
– kdo se chová jako idiot Smolíček, toho napotřetí nikdo zachraňovat nebude
– vlk je pořád vlkem, i kdyby si jazyk upiloval
– atd., atd.
Rád to používám v naději, že si to děti osvojí a svým dětem budou číst pohádky klasické, s celou jejich brutalitou.
Dnešní indoktrinaci „pohádkami“ typu Hledá se Nemo, kde se žraloci přeškolují na vegetariány, odsoudil už Jára Cimrman řka, že „nadělají více škody než alkohol nebo zápalky“.