Nejprve pár slov o formálních rozdílech mezi americkou a českou střední školou tak, jak mi je popsali moji místní přátelé. V mnoha ohledech se liší mezi státy i městy, základ ale zůstává stejný. Ve zkratce (víc poví třeba wikipedie):
- Začíná se čtyřmi roky takzvané elementary school.
- Do první třídy se nastupuje v šesti letech (všechna data plus mínus jeden rok, závisí opět na místě a okolnostech).
- Pátá až osmá třída jsou „middle school,“ někdy ve stejné budově/instituci jako elementary, někdy v jiné. (Narazíte také na „junior high school“ začínající šestou třídou) Až sem víceméně žádný rozdíl – ale:
- Kvalita middle school se velmi liší, velmi časté jsou soukromé školy. Státní školy nemusí být, ale také často bývají přecpané.
- V middle school si žáci mohou některé předměty volit podle úrovně, nejsou tak zdaleka celou dobu ve stejné třídě se spolužáky stejného věku.
- Neučí se oddělené přírodní vědy, ale kočkopes „science“: fyzika, biologie, chemie a geografie/logie dohromady. Neobjevil jsem nikoho, komu by tenhle model vyhovoval, pokud by mohl volit mezi ním a oddělenými předměty.
- Následuje high school, devátá až dvanáctá třída. Obvykle opět v jiné budově, i když některé soukromé jsou „middle and high“ respektive „junior and senior high“.
- Je povinná pro všechny, ať už jsou to budoucí kuchařky, lékaři, taxikáři, právníci, řezníci nebo prezidenti
- Ne, že by toho nešlo dosáhnout, ale obvykle dá hodně práce … ji nedokončit. High school lze víceméně vysedět.
- A z toho důvodu mají těžkou práci ti, kteří jsou „studijní typy“, ale nemají na soukromou školu. Buďto se stahují na jiné školy než ostatní, když ve městě škola s dobrým jménem je, nebo jsou hodně brzděni zbytkem třídy (a ty třídy také nebývají malé, dcera mého kamaráda měla jeden rok matematiku s 50 spolužáky)
- Kdo chce studovat dál, čeká ho College/University
- Trvá čtyři roky a končí titulem bakalář
- Má člověku poskytovat všeobecné vzdělání, takže v prvních dvou, dvou a půl letech je hodně času věnováno filozofii, právníci musí studovat nějakou science, fyzikové literaturu atakdále.
- Není žádná specializace lékař ani učitel na úrovni bakaláře. Budoucí doktoři studují biologii nebo chemii, učitelé jsou tu jednooboroví a studují svůj předmět, ke kterému si pak dodělají pedagogické vzdělání.
- Stupeň Master se dá dosáhnout za další rok nebo dva a tak běžný jako u nás ekvivalentní Mgr. Není požadován pro to, aby člověk začal pracovat na doktorátu (Ph.D.) a získal ho.
Není to úplně nepodobné, ale přece. Asi hlavním rozdílem je neexistence odborných středních škol a učilišť. Když jsem popisoval náš systém středních škol, zaznamenal jsem obvykle jen pozitivní reakce. Z nejzajímavějších:
„To znamená, že vaše děti přijímají dřív zodpovědnost, než naše. To mi zní moc dobře.“
Samozřejmě že můžeme polemizovat, zda je to zodpovědnost dětí, nebo rodiče prosazují svá přání a ideje, ale v naprosté většině se děti rozhodovacího procesu účastní.
„Takže vy děláte všeobecné vzdělání pro vysokoškoláky už na střední škole a vysoká je pro to, co člověk dělat chce? To by se mi líbilo. Jenže to by u nás nešlo, při té sešlosti na střední se žádné velké vzdělávání provozovat nedalo“.
„Cože, na konci middle school si vybrat, kam chci jít? Vždyť já tou dobou absolutně netušil, co chci dělat“. To je reakce jednoho mého studenta, nejspíš budoucího medika. „Ale asi jsi tušil, jestli chceš studovat univerzitu nebo se živit řemeslem/obchodem, ne?“ kontroval jsem. „No, to jo. Aha, jasně! U vás bych si vybral tu školu, co je přípravka na univerzitu, a tam zjistil, co mě baví, žejo? Tak to dává dost smysl.“
Člověka určitě napadne, že výhodou amerického systému je, že nedochází k předčasné segregaci různých sociálních skupin, jenže pokud mohu soudit, opak je pravdou. Rodiče velmi zvažují, na jakou middle a high school svoje děti dají a už tady velmi přirozeně dochází k mohutné segregaci podle příjmových a kulturních skupin, potažmo k rasové segregaci. Děti bohatších rodičů chodí víceméně automaticky na soukromé školy, kde je sociální izolace přirozeně ještě větší.
Pokud jde o univerzity, vzdělání v Americe je neskutečně drahé a sleduje tradiční „kapitalistickou“ linii, podle které nic nesmí stát v cestě starému dobrému zisku. Předpokládá se, že vysokoškolák bude mít příjmy natolik vysoké, že se mu počáteční investice do vzdělání prostě zaplatí. Nejdražší školy jsou proto (s výjimkou specialit jako námořní akademie) medicíny a školy právnické. I u medicín, kde vzdělávání opravdu je drahé, převyšují peníze zaplacené na školném opravdové náklady, ale u právních škol je rozdíl mezi cenou tréninku a zaplaceným školným donebevolající a v podstatě vychází z úvahy „proč bychom si to neúčtovali, když nám to budou ochotni zaplatit“. Univerzita, na které jsem učil, se nazývá státní, stát do ní ale nalévá jen 15 % celkového rozpočtu (před třiceti lety to prý bylo 60 %), takže nezanedbatelnou část provozu univerzity pokrývají právě příjmy z budoucích právníků.
Pokud mohu soudit, pak lidé, které znám, nepovažují tenhle systém ani za dobrý, ani za udržitelný. Vede jednak k tomu, že jsou právní (a čím dál víc i lékařské) služby tak drahé, že si je smrtelník v podstatě nemůže normálně dovolit. To je ale jen špička ledovce, v podstatě každý se musí kvůli univerzitě zadlužit, ať už je inženýr nebo literát, takže v ideálním případě člověk splatí hypotéku na nákup domu a vezme si novou na studia svého prvního dítěte. Jestli vyjde na obě děti, nebo jen na první, je ve hvězdách. Spousta lidí pak začíná život s obrovským dluhem, který jim naopak neumožňuje vzít si hypotéku na bydlení. Často také rodiče na studia druhého nebo třetího dítěte zruší svoje úspory na penzi se slovy „nějak bude“.
Dnešní Amerika má zřejmě neskutečně vysoký vnitřní dluh: na dluh jsou pořízeny domy, vzdělání, auta. Jak jinak, vítězem jsou samozřejmě bankéři a v druhé řadě právníci. Nikde navíc není ani v nejmenším zaručeno, že příjmy absolventa (obzvlášť v době po krizi) budou odpovídat nákladům, takže na tomhle místě prorokuji další velkou bublinu osobních bankrotů, která praskne a strhne dolu ekonomiku USA a kdoví, co všechno. Vzpomeňte si na mě.
Pokud jsem zmínil sociální segregaci, na univerzitách je velmi markantní: Děti bohatých rodičů studují nejlepší školy. Rodiny méně příjmové velmi tvrdě bojují s tím, aby se děti na univerzitě udržely – není to pár hodin práce týdně, ale pořádná šichta skoro denně, aby si i s tím zadlužením zaplatily školné a životní náklady. Chudí Američané teoreticky mohou dosáhnout na několik programů, které jim pomohou se studiem, všechny ale pokrývají jen část nákladů, obvykle školného. Horší už je to se studijními pomůckami a knihami (je časté, že si univerzita sama vydává požadovanou učebnici, chce za ni třeba 200-300$ a mění vydání každý rok, přičemž vyžadováno je vždy vydání poslední, takže starou neprodáte, levnou nekoupíte). V žádném případě pak nelze získat nějakou podporu životních nákladů, přičemž život v Americe je hodně drahý a mluvíme tady o lidech z rodin, které jsou rády, že se uživí, když bydlí dvě nebo tři generace pohromadě v jednom domě. A tak se chce po lidech, kteří navštěvovali spíš horší než lepší high school, aby rychle dohnali všechno, co od nich univerzita očekává, a přitom dost tvrdě pracovali. Není divu, že jich na univerzitách moc nepotkáte, a když, pak až jako tvrdě pracující dospělé ve večerních kurzech.
Jednoznačný je efekt obřího školného na píli studentů, tvrdě bojují o body a o hodnocení A+ místo A (Známkování je proto mimochodem ještě těžší než, ještě důrazněji cítíte tu zodpovědnost). Ovšem, stejně jako je mohutná motivace, je mohutná i frustrace, když se nedaří. Představte si, že zjistíte, že nemáte na to, abyste pokračovali, a přitom do studia vaši rodiče dali svůj důchod. Těžko se vrací domů, chce se vám všechno zahodit a zmizet z povrchu.
Jsem jednoznačně zastáncem spoluúčasti studenta na vzdělávání. Ne proto, aby zachránil vysoké školy (a urazil bych ruku každému, kdo by rád zavedl školné kvůli tomu, aby mohl snížit státní podporu vysokým školám), ale právě pro ten pocit „spoluúčasti a motivace“. Tvrdím ovšem, že jakmile školné začne představovat opravdu významnou část rozpočtu rodiny, jsme na cestě do pekla konzervace neprostupných sociálních vrstev, celebrit v podobě něčeho jako jsou dnešní američtí právníci a doktoři a dalších negativních jevů, i když vše se samozřejmě projeví až v horizontu desetiletí. Když potom vezmeme v úvahu i „antikoncepční“ efekt vysokých budoucích nákladů na už tak nízkou porodnost, pak si říkám, držme se raději mírného pokroku v mezích zákona, než abychom se dostali na americkou cestu.
Můj osobní a zcela subjektivní závěr tedy je: „Zaplaťpámbů za to, co máme, může být daleko hůř.“ Může ale být taky daleko líp, naše školství zdaleka není dokonalé (největší pohromou jsou prý zvláštní/pomocné/praktické školy, ale sám o nich nic nevím), a pořád je na čem pracovat. Myslím si ale, že to, co bychom měnit měli, je kurikulum a forma práce s lidmi, se systémem škol jako takovým můžeme být docela spokojení.
47 komentářů: “V čem nám (někteří) Američané závidí vzdělávací systém”
Ten základní systém školství
u nás zavedla MARIE TERESIE, a posléze bylo rozvíjeno v dobách socialismu, je dobrý- tedy povinná jednotná ZŠ pro všechny bez sociálních a jiných rozdílů, poté rozčlenění- kdo není studijní typ, šel na učňák, ti co měli ty schopnosti získali maturitu, kde kdysi bylo stanoveno co má maturant vlastně znát a umět.
Poté systém vyšších odborných a vysokých škol. Stát ( tedy my všichni) to platili a tedy měli právo říkat JAKÉ ODBORNÍKY POTŘEBUJÍ.
BOHUŽEL PO CINKÁNÍ KLÍČI R.89 SE TO ZVRHLO.
Zavládla hurá svoboda, každý si smí založit školu a učit tam co chce.
Každý má nárok na vzdělání, tedy lidé kteří by se dříve sotva vyučili, skončili s VŠ titulem něčeho uplně zbytečného.
Teprve nyní, po 25 letech , děláme první pokusy si ujasnit co by vlastně měl umět maturant,zoufalé výsledky ( 20% nevyhovujících).
VŠ absolventi s nepotřebnými obory
Ministerstvo nemá ujasněno jak má vypadat absolvent kterékoliv školy, maturity dělá soukromá firma, složitě za mnoho vyhozených, rozkradených milionů
možná je to u nás jednodušší –
když se chce někdo stát např. lékařem, tak, po úspěšných přijímačkách, nastoupí na nejbližší lékařskou fakultu, a pokud ji absolvuje, stane se lékařem a v praxi se pak buď osvědčí nebo ne. V USA by museli rodiče složitě vymýšlet a hlavně počítat, na jak „prestižní“ univerzitu mohou své dítě poslat, jestli na to budou mít atd. Možná se mýlím, ale neřekl bych, že třeba naši absolventi lék. fakult jsou na tom nějak diametrálně hůř než nějací harvarďáci.
Tak tady zrovna nesouhlasím
Tak tady zrovna nesouhlasím – pokud jde o Hardvard, respektive celou Ivy league, jsou právě na naprosto špičkové úrovni a kam se na ně hrabeme. Problém spíš je, že na vstup jsou potřeba nejen velký talent (ač to taky), velká píle, ale taky většinou velké peníze.
Největší problém celého US systému, jak mi ho vylíčili kolegové a přáteleé a jak jsem ho poznal, vidím právě v tom opakování: Měli rodiče dobrou VŠ: budeš ji mít nejspíš taky. Neměli na žádnou? Nebudeš na tom nejspíš o nic líp. To je problém i u nás doma, ale v US se mi zdá ještě horší.
Můžu se ale plést, moje vidění je zatíženo vzorkem lidí, které jsem potkal.
Dědičnost přece není problém, …
ale přírodní zákon.
Pokud rodiče nemají „dobrou VŠ“, tak asi proto, že na její nároky nestačili. Jejich děti na tom (většinou) budou podobně. Evoluční selekce prostě probíhá nepřetržitě i v euroamerické civilizaci, jakkoli se v sociální oblasti tváříme, že jsme nad evolucí.
Evropská unie před pár lety (stejně jako komunistické ČSSR dávno před tím) razila zásadu, že sociální původ vysokoškoláků má odpovídat struktuře obyvatelstva. V obou případech tohle sociální inženýrství selhalo, život si našel jinou cestu.
Důkaz zde: http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice/documents/thematic_reports/122CS_HI.pdf
Cituji ze str. 5 tohoto unijního škváru:
… boloňským závazkem zvýšit účast nedostatečně
zastoupených skupin tak, aby populace
vysokoškoláků odrážela celkové sociální rozložení.
je třeba rozlišovat
nároky vědomostní a finanční. Proto existují, myslím že všude, různá stipendia apod., aby mohli studovat i ti talentovaní z chudých poměrů. Ale financování školství je problém, o kterém se vedly tisíce debat a stejně se asi nedá nějak ideálně vyřešit.
Talent, píle, úspěch a peníze …
jdou zpravidla ruku v ruce. Je zde tedy příčinná souvislost. Proto soudím, že „nároky vědomostní a finanční“ netřeba rozlišovat. No a pro tu malou část chudých talentů jsou stipendia, jak píšete.
Ta selekce na US školách není nová, probíhá už mnoho generací. Občas je narušena nějakým levičáckým projektem, třeba afirmativní akcí, ale čas zase vše uspořádá logicky a účelně.
zpravidla možná ano,
ale rozhodně ne vždy. A že je nízká sociální propustnost (i v zemi „neomezených možností“ typu USA) problém, to si snad musí připustit i zarytý pravičák.
V případě vzdělání …
nemá o sociální (ne-)propustnosti vůbec smysl uvažovat. Nežijeme v kastovní společnosti.
Pokud je někdo opravdu inteligentní (tedy disponovaný pro kombinační myšlení) a chudý, ať jde na technické obory. Tam se nic neplatí a inteligence se rozpozná rychle. Tento kanál je tedy dokonale propustný. Také plat posune absolventa mimo socky a v další generaci si na „propustnost“ ani nevzpomene.
Placené soukromé žvanírny ostatně nepovažuji za vysoké školy.
nějak jste zapomněl, že i studium na „bezplatné“ škole
stojí docela dost peněz, které si ne každý může dovolit.
V našich velmi chudých podmínkách- ubytování 4-5000, jídlo skromně 3-4000, nějaké učebnice a pomůcky, dojíždění, oblečení.
A teď mně vypočtěte kolik rodin u nás má u nás 10000 měsíčně zbytečně, aby je mohli dát jednomu studentovi. Když jsou děti 2 a více?
Jistě, student může chodit na brigády, ale 10000 čistého nevydělají často za ne moc kvalifikovanou práci ani lidi pracující na plný úvazek. A když bude 8,5 hodiny denně někde pracovat + cesty do práce a školy, asi také elitní student nebude. Spíš uštvaný proleze s odřenýma ušima.
Taháte sem zcela okrajové případy, …
ale budiž. Připusťme, že je nějaká rodina tak zoufale chudá, že neudrží talentované dítě na studiích (za těch 10kKč měsíčně).
Tehdy si talentovaný student může vzít úvěr. KB ho nabízí za 11% p.a., pokud vyhodnotí studenta + obor jako málo rizikové. Jiné to bude mít strojař, jiné sociální antropolog. Ručit může rodina nemovitostí, nebo pracující rodiče jako ručitelé.
okrajové případy??!!!
NĚKDE JSEM VIDĚL STATISTIKU ŽE přes60% našich obyvatel nemá rezervu ani ve výši 1 měsíčního platu. Tedy když se podělá lednička, pračka, topení musí si vzít půjčku. A jaksi když jste neušetřil za celý život ani jeden plat, splácení půjček položí na kolena, následuje exekuce, kterých už několik let máme cca 1 milion ročně, tedy kumulativně za pár let- kolik odhadujete ??????
Kolik lidí jede na půjčky i bez studenta, jaké mají v průměru úvěry lze také najít
OKRAJOVÉ PŘÍPADY ???!!!!
a DÁLE. 10 000 měsíčně X 5 LET studia + úroky ( ne vždy tak nízké jako ve stávající krizi) JE nějakých 6-700 000 pro mladého po studiu, následuje hypotéka na bydlení další 2 miliony.
Opravdu radostná perspektiva pro někoho, kdo začíná život, také se rozhoduje zda mít děti a zda uživí manželku na mateřské.
Procento nezaměstnaných absolventů škol si umíte snad najít, každý rok v září nezaměstnanost docela vyskočí.
Asi budu napaden křiklouny, jak žijeme v radostném kapitalismu, a nějaký… tady provokuje
Kdo „neušetřil za celý život ani jeden plat“, …
je prostě lempl. Půjčovat si, když nemám na splátky, je debilita. Osobní smůla pro děti, mají-li takové rodiče; leč nejspíš budou podobné. Pak není pravděpodobné, že by mentálně zvládly (skutečné) VŠ studium.
Bydlet můžete v nájmu, hypotéku tedy nepotřebujete.
Ale vymyslete si ještě nějakou okrajovější kombinaci, ať se pobavím.
divný pane Horský
chtěl jsem jen ukázat, že sociální, finanční bariéra pro studium na VŠ existuje, a týká se milionů rodin, což nepovažuji za okrajové.
Nic víc.
Osobně si naopak myslím, že když se podívám na to kdo vše vystudoval posledních 25 let a jaké obory, považuji to za neštěstí.
Mezi mentální schopností vystudovatt VŠ a sociálním stavem rodičů nevidím až tak jednoznačný vztah.
Souhlasím že zadlužovat se , když nevím jak splatit, je hloupé. Ale ne všichni co se zadlužili jsou primitivové.
Vy jste tak geniální že vám se to stát nemůže? Stačí úraz, nemoc, třeba už dnes večer, a zjistíte že složenky nepočkají a jíst se musí. A budete dříve nebo později na obtíž své rodině nebo státu, nebo kličkovat mezi těmi půjčkami, i se svojí genialitou
Přestaňte hauzírovat s těmi milióny …
a podívejte se na data:
http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/jake_je_slozeni_domacnosti_v_cr20130307
Z nich vypočítáte, násobilka k tomu stačí, že rodin (úplných či neúplných) se ZÁVISLÝMI dětmi je v ČR asi 902 tisíc. V rodině žije průměrně 1,6 dítěte. Uvažme, že VŠ studium trvá 5 let, dítě je doma do 25 let a podíl VŠ studentů je 50% populačního ročníku. Tehdy je v ČR počet rodin s VŠ studentem asi 144 tisíc. Ty jediné by mohly mít problém se studiem, kdyby VŠECHNY byly chudé.
Podíl VŠ na populačním ročníku:
http://www.epravo.cz/zpravodajstvi/pocet-vysokoskolaku-se-zvysil-na-polovinu-populacniho-rocniku-93087.html
Osobní tragédie se může přihodit každému, ale většině se nepřihodí. Pravidla se ovšem nastavují pro jevy většinové, nikoli mimořádné. Jevy mimořádné se pak řeší mimořádnými postupy.
Pochybuju, že jste technik.
Nemá cenu to rozmazávat donekončna
ale asi netušíte kolik je dnes rozvedených manželství které mají děti, třeba i chytré vhodné pro VŠ studium, ale otec není nebo jaksi neplatí nebo jen směšné částky. Z jednoho ženského platu uživit třeba 2 děti na škole musí být lahůdka. A to když má vůbec práci, což také není vždy. V této situaci si brát statisícové půjčky asi není moudré, vy sám byste o nch řekl velmi ošklivé věci.
Asi se cítíte jako geniální elita, sociální cit a empatii ale máte na úrovni Sheldona Coopera, pokud znáte.
nejde jen o dědičnost,
jde především o prostředí, ve kterém předškolák vyrůstá. U současných seniorů 80+ vidím stopy např. vlastenecké výchovy, která je vedla k vlastnímu celoživotnímu vzdělávání a překonávání handicapu z nedostatku financí. jsou velice sečtělí, využívali poznávacích zájezdů, zajímali se o historii a pod. Jen si vzpomeňte na vědomostní soutěže typu Deset stupňů ke zlaté! Dnes na tom staví programy s procvičováním paměti, U3V, i ta reminiscenční terapie.
z vlastní zkušenosti s výchovou dítěte, zanedbaného rodiči, práce s takovými rodinami (a konzultací s odborníky) se mi potvrzuje, že dítě můžete „shodit“ z nadprůměrné inteligence snadno, ale co se nezachrání do školy, jde už hůř. Dá se to. „Naše“ malá v pěti vypadala na zanedbané tříleté, v sedmi byla nejlíp připraveným prvňáčkem ve městě. Ne drilem, ale podněty, klidem okolo, pozorností a hlavně díky vlastní rostoucí chuti. Mám silné podezření, že dospělí dokážou malému děcku hravě likvidovat inteligenci.
nic proti
Harvardu, ale vzpomněl jsem si třeba na dr. Pomahače, který vystudoval někde na (z US pohledu) středoevropském zapadákově a teď dělá právě v USA hvězdnou kariéru. Vždy je, dle mého, nejdůležitější talent a píle dotyčného, nějaká prestižnost školy je až na druhém místě.
jste hodně ovlivněný médii, zejména našimi
Ten Pomahač se objevil v našich médiích – hurá, sláva, zase jeden Čech který venku něco dokázal.
Ve skutečnosti skoro každá větší nemocnice může vykázat nějaké unikátní operace. Už ze samé podstaty- stejně jako každý odborník, i lékaři zkoušejí neustále další a nové věci. Stejně rychle jako třeba IT se vyvíjí i lékařství, ročně stovky naprosto nových unikátních postupů a operací.
Je logické, že nové věci vznikají tam kde se v obroru pracuje, a objeví to lidé nezávisle na škole ze které vzešli.
Proto také třeba naše republika má v posledních letech dost útlum v oblasti patentů a vynlezů, nevyrábíme totiž. Čínani převzali světovou výrobu, a tedy i chrlí množství patentů a vynálezů, i když Harvard nestudovali.
Nevím zda jste studoval VŠ. Já studoval velmi dobrou, technickou, i tak poznatky ze školy během pár let dost zastaraly.
Nakolik umí škola naučit analytické a inovátorské schopnosti, a nakolik je to individuální vrozené či praxí získané, je otázka do pranice
Díky za text
Konečně po 25 letech si začínáme přiznávat, že ne vše z júesej je geniální
a ne vše co jsme měli v socialismu bylo tak špatné.
Speciálně ve školství to platí hodně moc
Proto se u nás
vedle tradičních studentů ze zemí 3. světa objevuje na univerzitách s výukou v angličtině stále více studentů z evropské 12 i dalších rádoby vyspělých zemí. Asi by nebylo od věci dělat nábor i v těch USA, protože naši absolventi se tam uplatňují bez problémů, spíš naopak.
ještě k tomu Harvardu
Hodně z té proslulosti škol dělá i to, že absolventi spolu velmi drží, také jsou kvůli vysokému školnému ze stejných sociálních vrstev
takže se projevuje velký lobbing až nepotismus, prostě být absolventem té prestižní školy znamená automatický postup na důležitá místa, bez ohledu na schopnosti absolventa. Bohatí a vlivní rodiče také zatlačí, takže jde o uzavřený kastovní systém.
Nerad užívám jako argument televizní seriály, ale kdo viděl Jistě pane Ministře, tam to bylo popsáno velmi trefně a několikrát.
Celkově je kastování a nepotismus škodlivý, ale např. hrdost na svoji školu i zemi bychom se mohli hodně učit.
U nás jsme naopak podělaní před každým Joudou který přišel ze zahraničí, Viktor Kožený byl čítankový příklad. Stejně jako ten vnucovaný blud že od nás odešly ( kvůli komunistům) elity a tak se poděláme před každým kdo byl chvíli v zahraničí.
Zkuste přitom vyjmenovat kdo z našich emigrantů venku opravdu něčeho dosáhl- sotva na prstech jedné ruky chlapa od cirkulárky
JSTE AŽ MOC HODNÝ!
Rád vzpomenu rodiče, členy KSČ, rodiče díky svým známostem vlivné, ano – tento typ rodičů v době socializmu zatlačovat ani nemusel, vždyť tito rodičové sami tvořili funkční elementy mlýnku na mleté maso, přičemž tehdy cinkaly jen bratrské tramvaje, u částí obyvatelstva pak soudružka tetička schovaná za Vánočním stromečkem.
Dotyční Absolventi spolu velmi drželi tehdy, a vysokému školnému to nedělali kvůli: prostě být absolventem tehdy prestižní školy znamenalo třídněkladný (plus x plus bylo ples) původ, ergo Hop! a automatický postup na důležitá místa.
A např. hrdost na svoji školu i zemi jsme se nemuseli ani nějak hodně učit, hrdí jsme byli!
A pak.
Nové čítanky: „Děti, dnes uvítáme pana Joudu, přišel k nám až ze zahraničí, kdo ví, jak se jmenuje jménem?“
Na školním dvoře krásne a silně zvonil kravským zvonem soudruh školník.
My děti jsme vstaly, pana Joudu pozdravily, vzaly jsme jej za ruce a už chtěly začít tancovat, když tu se vám k nám do dveří do třídy cpe John Kauboj.
„kdo z našich emigrantů venku opravdu něčeho dosáhl“
Tak, jen tak z hlavy, tedy namátkou, a opravdu pouze tu super extratřídu, tedy lidi, tzv. globálně slavné a viditelné:- Miloš Forman, Ivan Lendl, Martina Navrátilová, Milan Kundera, Jiří Kolář, Jan Kaplický, Eva Jiřičná, Jan Švejnar, Stanislav Grof, Rafael Kubelík, Bohuslav Martinů, Jiří Voskovec.
Těch, kteří skutečně něčeho dosáhli, založili firmy, stali se regionálně slavnými, či milionáři, budou řádově tisíce.
Tedy, nikoliv jedna ruka, ta vám nestačí ani na tu superextratřídu, ale spíš všechny prsty u několika stonožek, můj milený mysliteli…
na to že to má být kompletní elita 10 milionového národa
za 40, s válkou za 50 let, nic moc. A to ještě polovina z těch co jste uvedl jsou hrdinové jen u nás, protože se hodí ideologicky ( Kaplický, Jiřičná Kolář, Švejnar) vlastní výkony jsou srovnatelné s desetitisíci místních.
Sportovce vůbec nepočítám. Kvitová a Štěpánek jsou v Monaku i dnes, utíkají před daněmi a ne před komunisty.
je to složitější
Forman by šel do Holywoodu i z každé jiné země, i té nejbohatší
to je asi pravda
ale mám takovej pocit, že by pak asi neudělal takový filmy…
Ano, stará otázka,
slepice, nebo vejce?
i got life
snažím se představit si tu scénu z vlasů, kdyby ji forman točil jako v hollywoodu se ocitnuvší katařan.
Utíkáte, uhýbáte, sunete se šejdrem, belháte se křivě…
Mluvil jste o prstech jedné truhlářovy ruky…
Tohle je pouze exil a emigrace, s početností národa to tedy nemá vůbec nic společného.
Jana Kaplického a Evu Jiřičnou zná každý architekt na světě, jejich realizace jsou na několika kontinentech, oba jsou v učebnicích moderní architektury.
jak jinak si představujete úspěch?…
Jiří Kolář je ve všech světových učebnicích dějin kultury, vymyslel unikátní tvůrčí styl a techniky, které po něm stovky světových umělců napodobovalo a napodobuje. Je vám to málo?…
Jan Švejnar přednáší, nebo přednášel, na několika prestižních amerických univerzitách…
Ivan Lendl i Martina Navrátilová byli ve svém sportu léta první na světě.
Tedy vynikli a uspěli, dosáhli té nejvyšší myslitelné mety, ať už to uznáte, nebo ne, nic na tom nezměníte…
Závěr?
Opět jen hloupě žvaníte, pomlouváte a urážíte…
Uhýbáte vy, křivý jste vy danieli
Vaše hurá idologické žvásty tvrdí že utekla celá elita, kdo tu zůstal byl buď neschopný kolaborant s režimem, nebo dělal opilce v kotelně.
Takže by ta emigrace měla být o třídu výš a početnější možná víc než ti naši.
Jenže tomu tak není.
KECY A KECY.
Mezi českými architekty najdu mnoho lepších než Kaplický a Jiřičná, což nepopírá že i ti dva jsou dobří.
vYSOKOŠKOLSKÝCH UČITELŮ MÁME mnohem VÍC , MNOZÍ Z NICH MNOHEM PŘÍNOSNĚJŠÍ NEŽ ŠVEJNAR. Poučte nás co tak úžasného vymyslel nebo vykonal.
O sportovcích už tu bylo, i dnes hokejisti a fotbalisti utíkají za většími penězi a do daňových rájů, tenisti také.
DRTIVÁ VĚTŠINA emigrantů totiž byli ekonomičtí, šli za prachama, když u nás vystudovali a naučili se svoji věc za podpory našeho státu. Nic k padání na zadek, spíš to ukazuje jak se na svoji zemi vykašlou když jde o prachy.
A v tom výčtu jste zapomněl Viktora Koženého, ten je také světoznámý, od USA po Azerbajdžán
Kdepak jsem tvrdil
to, co mi podsouváte?
Konkrétně prosím!
Reagoval jsem na evidentní nesmysl, který jste napsal, a vyvrátil vám ho.
Zachoval jste se tak jako vždy, pustil jste se do vytáček a začal jste být hrubý a sprostý.
Visí to tu a viset bude, každý si to může přečíst, každý si může úsudek učinit sám.
Kdekdo se může přesvědčit jak bezostyšný jste lhář.
Neznám jiného podobného člověka, který by takový z ostudy kabát unesl a dál se tu s ním promenoval.
Ale vy to dáte, tím sem si jist…
Kaplický
uspěl jen tam, kde o realizaci rozhodovala nějaká úzká skupina „odborníků“. Kde o tom mohli rozhodovat normální lidi, tak ho poslali do … (kam slunce nesvítí). I ta příšernost, co jí hodlal zasvinit Prahu, by přes korektní porotu neměla šanci projít – bylo to celé zmanipulované, aby to vyhrál on. Ještěže se lidi vzbouřili a vykopli ho s tím.
Lidi se vzbouřili?
To já to tedy vnímal jinak.
Naopak, zaznamenal jsem poměrně velkou nevoli proti nepoučené, amatérské, leč politickou autoritou tlačené, iniciativě Václava Klause a jeho řitních alpinistů a podržtažků.
U odborné veřejnosti byste odpůrce hledal dost těžko, byli v menšině a většinou finančně zainteresováni na některém z konkurenčních projektů.
A ano, Kaplického projekty byly kontroverzní, jako u každého vizionáře vzbuzovaly buď velký obdiv, nebo velký odpor.
Tak už to u umění bývá, čím jste originálnější, tím víc to bolí.
Ani Brunelleschi , Michelangelo, Leonardo nebo Gaudí by bez silného, či absolutního donátora nebyli ničím…
tak to skoro vypadá, že jste s aspergilem
nabídli paní elišce kaplicky fuchsové (možná pro ni trošku klišoidní) téma na první blog.
za sebe říkám, že tam ten chrchel měl určitě stát. a čas by ukázal, že tu máme druhou eiffelovku.
Typnul bych si,
že tak Praha přišla o cca. 100 000 velmi vzdělaných a movitých turistů ročně.
Jinými slovy, o velmi dobrou investici s rychlou návratností…
Ono i to mysterium kdysi přebývající v Paříž, poté v New Yorku, dnes v Berlíně by tak třeba vyrazilo směrem ku Praze a z okraje by pak mohlo být centrum.
Nechal jsem se unést, vím.
Rád sním…
Jen
sněte… „Unášení se“ je porad lepsi zpusob byti nez pokrivenost a zlucovitost.
Prostě naše emigrace je hlavně ekonomická
Šli za větším platem. Koupit hotového odbornka je levnější než vychovávat děti od dětství a čekat kdo z nich k něčemu bude. Tak bohaté státy přeplácejí
ale nic světoborného ta naše emigrace zrovna nepředvedla.
A jejej
už jste zase vysmrděl?
K. V. se potichu vytratil a přišly jeho hrubší a anonymnější klony?
Ach vy ubohý, samolibý a tupý nýmande…
Kaplicky byl boj ideologický, ne odborný
Hurá antikmunisti potřebovali někoho z emigrace, po kom by nebylo jen rozkradeno jako po Koženém.
Kdyby to předložil někdo normální, řekli by mu že ten nefukční chrchel nesplňuje zadání tendru, a šlus.
Dnes už je to mrtvé, jediný kdo si na tom honí triko je profesionální vdova Eliška Kaplicky
Lidem Klausův výrok dodal odvahu
se k tomu vyjádřit.
Jinak v regulérně vedené soutěži by byl chrchel vyřazen už v předkole, protože nesplňoval zadání soutěže. Jistě se nabízí i to, proč bylo zadání tak komplikující, zda ne proto, aby se ostatní soutěžící potýkali s většími problémy než předem domluvený vítěz – alespoň tohle si čimčarají vrabci na kdejaké střeše.
Druhou věcí je, že údržba chrchle by byla pro nerovnost a nestandardnost všech povrchů extrémně drahá.
A pokud by se na to jezdili dívat turisti, tak leda jako na blby, co si zhyzdili středověký a raně novověký horizont nad městem.
Po četbě Vasariho mám silný dojem, že Brunelleschi, Michelangelo i Leonardo by se uživili docala dobře. Gaudi je přinejmenším stejně kontraverzní jako ten Kaplický, proto se na realizaci jeho návrhů nikdo moc nehrne. I jeho slavná katedrála Sagrada Familia není mj. z tohoto důvodu dostavěna.
To ano,
uživili by se, on se uživil i Kaplický, ale nic podstatného by po nich, bez onoho donátora, nezůstalo…
Gaudí:, kdyby se spočítal jeho komerční přínos pro Barcelonu…
Sagrada Familia: Znáte nějakou katedrálu, která se stavěla méně než sto let, případně je dokončena?..
Ono i v té extratřídě by se samozřejmě našlo mnohem víc jmen, jen trochu potrápit hlavu.
Napadl mne ještě George Mraz, Jan Hammer a Ivan Kral.
Pak rodina Batova, Mládkovi atd., atd…
Atd.
… Koudelka, Kratochvil, Šašek, Sís…
Pokud se máme bavit o
„kdo z našich emigrantů venku opravdu něčeho dosáhl“, tak pod to nezahrnuju lidi, kteří již v době emigrace byli mezinárodně úspěšní jako Lendl, Navrátilová (nakonec hrát se naučili ze 100% tady) nebo Kolář.
Voskovec se zrovna neprosadil, ani Grof a Švejnar nejsou žádná globálně slavná super extratřída, jiní jsou známí jen ve svém oboru jako Jiřičná.
A nejvetší Kaplického úspěch je titul nejošklivější budova v UK pro Selfridges 😛
Jedna věc je vrozený talent a dřina a druhá věc je svoboda dospět.
Ta by jim, se všemi těmi tabu a rituály totalitní společnosti, nikdy nebyla dopřána…
Voskovec v Americe hrál ve filmu, který je dodnes v celosvětovém zlatém fondu, učí se o něm absolventi světových filmařských akademií- Dvanáct rozhněvaných mužů.
Grof není všeobecně známý jen pro absolutně nesmyslnou a kontraproduktivní prohibici psychedelik. Mezi odborníky je to persona.
Jeho celoplošná sláva a uznání ještě přijde…
Největší Kaplického úspěch je existence Future Systems..
V ČEM NÁM (NĚKTEŘÍ) AMERIČANÉ ZÁVIDÍ VZDĚLÁVACÍ SYSTÉM
jste napsal.
V čem nám dnes (některé) země jako Guinea, Libérie, Sierra Leone závidí zdravotní systém?
Samotný vzdělávací systém (stejně jako zdravotní systém) není automatickou garancí řádného, dovedného, náležitého výsledku úrovně dosaženého vzdělaní (zdravotního stavu) jedince.
Důležitými faktory funkčnosti každého systému je údržba, opravy, repasování, reparace, práce, vynaložené úsilí úklidových čet, správce systému.
Váš text popisuje situaci US Vzdělávacího systému objektivně, je podrobný.
Nezaujatý čtenář si „může udělat obrázek“.
Zaujatý též.
Je-li však český Vzdělávací systém záviděníhodný, avšak jím produkované produkty politováníhodné, jsou oba typy „obrázků“ ohroženy rozostřením.
Navrhuji umístit oba obrázky (formát A šest, vedle sebe) do zasklené nástěnky chráněné oplocením; minimální odstup Nástěnky k Plotu sedm metrů.
—-Používání optometrických pomůcek zakázáno—-