Jankův Blog

Pobyt v cizině s sebou přináší spoustu překvapení. Všechno je úplně stejné – lidi mají stejné proporce, jedí jídlo ze stejných surovin, jezdi na kole nebo autem a přesto jsou tu pitomosti, co všechno nesmírně zkomplikují. Tak hned třeba odpaďák. Zbyl mi obal od čehosi a trochu lepil, za síťku batohu se mi to strkat…

Varování: je to dlouhý, protože jsem na psaní měl dva dni v kuse a nemám rozum a cit, abych to prořezal, to si radši čtenářstvo unudím a odradím Na ten nápad přišel Stan – jen to tak zmínil, jako možnost, jak se dostat z Minnesoty do Oregonu: Vlakem. Ale rovnou mě varoval, že jsou málokdy…

Běžím k registraci najít Stana, pod každým křídlem dvě knihy, batoh plnej. Vypadám jak Harry Potter při odchodu z Diagon Alley. Stan se širokým úsměvem se valí v protisměru a vleče s sebou dalšího Amíka, ukazuje se, že se jmenuje Dave, a ten zase Švýcara a to je Urs. Nazdar Jene, dneska hrajou White Sox proti Twins, poslední…

Včera jsem šel spát kolem deváté, takže vstávání o půl páté je rozumný kompromis mezi místním časem a jet-lagem. Cítím se pořád ucestovaně, snídám ty věci z čínského pekařství, co jsem si včera koupil a naprosto netuším, jak se jmenují. Je to tu samý roll, bun a bagel a zatím jsem si nepřiřadil jména k tvarům. Každopádně…

Vystupuju z letadla, procházím poslední kontrolou, vyzvedávám batoh. Přemýšlím, co všechno z toho je realita. Na Ameriku, stejně jako na Čínu a Rusko jsem nikdy tak úplně nevěřil, odjakživa mám podezření, že si je někdo vymyslel proto, abychom měli koho milovat, nenávidět a následovat. A teď mě naložili se spoustou lidí do bílé plechové trubky, chvíli…

Tak a je to. Sedím ve vlaku, za chvíli jsem v Praze, přespím u tetičky a zítra v sedm to letí. Jestli půjde všechno dobře, bude mít zítřek asi něco přes 30 hodin a spát půjdu v hotelu v Minneapolis. Na jednu stranu tomu ještě nevěřím, ono se to taky ještě může zvrtnout u nějakého imigračního úředníka, na…