Historka na úvod: Před několika lety jsme potřebovali doma zbudovat dřevěné schodiště. Najít řemeslníka dalo dost práce, ale s využitím kontaktů všech mých známých se u nás nakonec objevil Saša. Saša mluvil jakýmsi panslovanským jazykem, nechápal, proč nemůže zaoblit rohy a udělat madlo zábradlí kulaté, a když jsem si s ním v pauze mezi maflíkováním a tmelením povídal, přiznal se mi, že je „z Pjetragráda“ odkud odešel, protože tam „mýzej lýdi“.

Příběh ale patří k okamžiku, kdy si Saša přišel zaměřit prostor budoucí podesty a schodů. Chvíli jsem ho tam nechal, pak potřeboval držet metr tuhle a udělat čárku támhle, takže jsem byl s ním a dělal mu podržtužku. Koukám na něj, jak si měří zde a hned vedle a pak zase onde, zapisuje si ty čísla na pytlík od svačiny, a čím víc měří, tím víc mi to nejde na rozum. No, nevydržel jsem a povídám, co že se to snaží zjistit za délku a on mi to vysvětlil. Říkám „To se přece dá spočítat, dejte mi tyhle dvě čísla, umocníme, sečteme a odmocníme a je to“. Koukal na mě, pak začal že potřebuje ještě něco, tak jsem mu to zesínoval nebo zkosínoval a bylo hotovo. Vzal si svůj metr, šoupal s ním zase po zdi, až se konečně dostal tam, kam potřeboval, a změřil to. Oči mu v tu chvíli zazářily nečekaným jasem, hlava se udiveně zavrtěla a on v úžasu prohlásil „Matemáťyka, éto věc!“, pak sbalil nářadí a pytlík s výpočty a odešel.

Za čtyři týdny tam schody byly a byly perfektní.

Proč o tom píšu? Protože pokud jde o vzdělávání, kurikula a učební obsahy a takové ty serepetičky, tak spousta lidí má potřebu argumentovat ve stylu „Koukněte, kde/kdo jsem a nikdy jsem žádnou xyz nepotřeboval“ (dosaďte xyz dle potřeby). Ten argument nesnáším, protože kulhá na obě nohy – Saša taky nikdy Pythagorovu větu a goniometrické funkce „nepotřeboval“ a schodů a skříní se něco nastavěl, ale kdyby je uměl použít, byl by ve své práci mnohem rychlejší.

Prostě když něco neznám nebo neumím používat, tak taky nedokážu ani přijít na to, že mi to chybí, případně docenit jak moc.